V rámci práce na demontáži AT6 jsem měl minulý týden možnost následujícího svezení a konečně jsem taky realizoval jeden z mých snů, zkušenost s V tail Bonanzou. Tahle byla model D35, registrace N2196D. Let na trati Rockford Intl - Crystal Minneapolis, cca 480km. Bonanza nezklamala. Ovladatelnost a reakce na řízení stejně úžasně jemná a precizní jako Bucker 131, při průletu poryvem (a že jich bylo) nestabilita kolem svislé osy (ještě výraznější než L 40, kmity netlumené nebo jen mírně), navíc sekundárně budící i kmity podle podélné osy. Tento model byl vybaven slabším 225HP motorem a elektricky stavitelnou vrtulí (2 mody, jeden jako v L40, druhý constant speed mode), cesťák 125kts IAS, kromě nestability (modely 33 s konvenčními OP jí prý netrpí) jednoznačně letadlo snů s obratností akrobata a precizními reakcemi na řízení, velmi vyvážené síly v řízení, minimální síly a přesto nádherně čitelné... Zpět stejnou trať s T28C Trojan N653DB. To byla trochu jiná písnička. Motor 1.425 HP, dvě sedadla, cestovní "economy criuse" 200kts (plnění 29). Stejně jako T6 se dle úkonů nahazuje s otevřenou kabinou. V 2500ft dojem rychlosti opravdu intenzívní, hlučné, velké a těžké, ještě 20 min po vzletu teplota na palubě -15°C (ještě že zde je kabina na vzlet zavřená, na rozdíl od úkonů na T6). Citlivá výškovka (srovnatelná se Z 50), křidélka s velmi velkou silou (nechápu v kombinaci s malou silou na výškovce), směrovka při cestovních rychlostech zbytečná, obrovský moment vrtule, nutno vyvažovat ve všech 3 osách. Krásný výhled, už méně krásná spotřeba... Po příletu zpět do Rockfordu při dohlednosti cca 1 km (jaký že je poměr rychlost/dohlednost???) sněžilo, Bonanza zůstala kvůli počasí někde ve Wisconsinu... Ještě že PIC v T28 byl zkušený inspektor/examinátor na T28.